Zorka Janů

Málokomu přichystal osud tak tragický život, jako krásné a talentované Zorce Janů. Narodila se 9. července 1921 ve Štěchovicích v rodině manželů Babkových jako mladší sestra Ludmily (Lída Babková–Baarová). Otec, Karel Babka, byl magistrátním úředníkem, později ředitelem. Matka Ludmila byla v domácnosti, milovala hudbu a zpívala příležitostně ve sboru Národního divadla.

Rodina bydlela od roku 1918 v Praze na Letné, v Ovenecké ulici, v roce 1938 se přestěhovali do vlastní vily, navržené architektem Ladislavem Žákem, kterou nechala Lída Baarová otci postavit v Praze na Hanspaulce.

Již jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru. Absolvovala gymnázium a pokračovala ve studiu na Konzervatoři v Praze.

Za války trpěla kvůli potížím své sestry, která byla známá jako milenka nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelsa. K nešťastným láskám k ženatému Františku Kožíkovi a k herci Karlu Högerovi se ještě přidali pochybnosti o sobě samé. Nevěřila svému výbornému hereckému umění a svému krásnému vzhledu. Myslela si, že je tlustá, a držela drastické diety – několik měsíců jedla jednu okurku denně. Následkem toho jí začal otékat obličej a trpěla strašlivými bolestmi hlavy. Roku 1940 proto odjela do nervového sanatoria, ale v únoru 1941 už byla opět v Praze a hrála v divadle.

V září 1944 Němci zavřeli česká divadla. Blížil se konec války, na který se Zora tolik těšila, protože by pak už mohla svobodně hrát. Po válce však bylo všechno úplně jinak. Zorky sestra Lída byla obviněna z kolaborace a celá rodina perzekuována. Na Zorku se hledělo jako na „sestru té zrádkyně Baarové“ (což samozřejmě nebyla pravda). Byla propuštěna z milovaného divadla a ani kolegové jí do divadla nechtěli pustit. Samotný herec Václav Vydra jí zabránil vstoupit: „Dovnitř nesmíte! Sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří!“

Deprese se jí začaly zhoršovat, sestra Lída byla ve vězení, maminka zemřela na mrtvici při výsleších v říjnu 1945 a tatínek přišel o nohu. Když jí bylo s odkazem na její sestru bráněno v další divadelní činnosti, ztratila smysl dalšího života. Jediné východisko viděla v sebevraždě. Pokusila se vypít benzín, ale nic jí to neudělalo. V srpnu 1945 si třeba podřezala žíly, dokonce je o tom úřední záznam, ve kterém se píše také o předchozí neúspěšné otravě.Po koupeli v prvním patře rodinné vily dne 24. března 1946 vyskočila z okna, dopadla na tvrdé betonové schodiště a nepřežila… Je pohřbena se svou matkou, otcem (zemřel v roce 1965) a sestrou Lídou (zemřela až v roce 2000) v rodinném hrobě na hřbitově u strašnického krematoria v Praze.

Film a divadlo – Zorka Janů

Prošla několika divadelními společnostmi, např. Jičínského zájezdovou společností, kde hrála větší role ve hrách „Vějíř lady Windermeerové“ od O. Wilda a „Zmoudření dona Quijota“ od V. Dyka.

Za války působila ve Vinohradském divadle (1942–1945) a vystupovala i na jeho dalších scénách (Komorní divadlo, Divadlo Na Poříčí). V Divadle Na Poříčí dostala svoji životní roli ve hře O. Barényiové „Herečka“ v režii Františka Salzera. Hra měla 55 repríz.

V roce 1940 se ve Zlíně na „Filmových žních“ seznámila s Františkem Kožíkem, který se stal její první velkou láskou. Následovali režisér Vinohradského divadla František Salzer, kvůli kterému se pokusila o první sebevraždu otravou prášky, dále filmový a divadelní kritik A. M. Brousil a herec Karel Höger.

Pro říšský film bylo za války její jméno uváděno jako Irene Jahn.

Co se dělo v rodině Zorky Janů…

Hádky, výčitky, rvačky... I to se odehrávalo za zdmi pražské vily Lídy Baarové (†86). Po 70 letech to prozradila zveřejněná policejní výpověď její sestry Zorky Janů (†24).

Navenek dokonalá rodina, ale opak byl pravdou! „Poměry v naší rodině mohu po dlouhou dobu označit za rozhárané. Otec s matkou a obráceně nemluvili kromě hádek, které byly na denním pořádku,“ popsala sestra Baarové Zorka ve výpovědi na policii 2. října 1945.

„Otec Lídě zpočátku vytýkal její způsob života, flámy, pití, muže, většinou ve formě dopisů, protože ji zřídka zastihl doma. Pokud byla v Praze, obývala skoro vždycky oddělenou polovinu vily,“ vypovídala dál Zorka.

Nejvíce neshod s rodiči měla kvůli milencům. Nejdřív byl otci trnem v oku německý filmový milovník Gustav Fröhlich. „Když si ho chtěla vzít a otec se rázně tomu opřel a upozornil ji, že by se stala Němkou, ve vzájemném vztahu vznikla úplná propast,“ svěřila se Zorka.

„Matka zpočátku stála při Lídě, ale když potom došlo ke známosti s ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, docházelo také mezi nimi k bouřlivým výstupům, dokonce ke rvačkám v poslední době,“ zaznívá v protokolu o výslechu.

Po hereččině návratu z Německa do Československa se vztahy ještě dál přiostřily. „Napětí mezi otcem a Lídou vyvrcholilo někdy v létě 1943, kdy si chtěla pozvat do vily Franka, proti čemuž se otec rázně postavil s tím, že s takovým vrahem nebude pod jednou střechou!“ vypověděla na policii sestra Baarové.

Karl Hermann Frank (†48) byl totiž v té době říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava. „Od té doby mám o Lídě názor, že je všeho schopná, tedy i udavačství,“ dodala s tím, že několik měsíců před koncem války nebydlela Baarová ani ve své vile na Hanspaulce, ale v hotelu Esplanade.

,Zoufalá Zorka Janů byla sestrou Lídy Bárové. Byl to nenaplněný lidský život dívky, která chtěla žít a hodně milovat. Osud ji však určil úplně něco jiného.

Vždyť napsala:

"Divadlo a táto! Vy jste mi jedinou oporou v tomto světě, plném hnusu. Vy lidé snad za to ani nemůžete, že mě takhle odsuzujete! Mé hýření? Po představení rovnou do venkovského studeného bytu a tam dřít a dřít. To bylo mé hýření. Ráno vstávat v ledové světnici a před sebou zamrzlé umyvadlo. Pak stonat, vzchopit se, zkoušky, tréma, představení. Ani krůpěj lásky. Jen radost z práce vyváží všechnu tu bídu. A vy se odvažujete mne soudit? Vy, dámy, které jste v mých letech vyšívaly dečky a měly bohaté snoubence? Sedněte si nad své památníky a zamyslete se nad svými hříchy mládí. Budete shovívavější. Horečka trvá. Bolesti ji doprovázejí. Bože, ochraň mě od těžké nemoci!"