Charlestonky pro prvorepublikovou moderní ženu

„Život v Praze běžel na plné obrátky, divadelní premiéry vzrušovaly českou vzdělanou společnost a kina hrála pro vybíravé i nenáročné… Večerní město otevíralo denně své tančírny a bary. Tanečnice protrhly průsvitnou clonu morálky a nosívaly na sobě čím dál méně oblečení. Šaty charlestonky vznikly právě pro tento večerní společenský život.

Především první polovina dvacátých let byla plná extravagance a fantazie. Po roce 1925 se naopak prosadila jednoduchost a praktičnost. Oproti jednoduchému dennímu oblečení představovaly večerní šaty umělecká díla a tanec poukazoval na proměnu životního stylu.

Tanec charleston pochází z Ameriky z černošských komunit a velmi rychle doputoval k nám do Evropy. Objevil se poprvé roku 1923 v Pařiži ve slavném kabaretu Ziegfeld Follies. Novinkou byl také tanec shimmy. Protože tanečnice musely mít pro tanec charleston volné nohy, ovlivnil také módu.

Šaty se proto začaly od kolen rozšiřovat vsazenými díly, většinou trojúhelníkového tvaru, tzv. vsadkami. Tanec shimmy zase přinesl šaty zhotovené z třásní, jež se na ženách zachvívaly. Třásně daly jméno flapper dívkám. Jako flapper byly označovány aktivní a sebevědomé mladé ženy, které měly štíhlou chlapeckou postavu a vlasy ostříhané na krátko.

Večerní móda byla okázalá. Třásně, volánky, stříbrné a zlaté flitry, nitě, štras a peří. To byly ozdoby večerních šatů, jejichž třpyt a lesk ještě vynikl při tanci. Šaty se zdobily s bohatou výšivkou korálků, pajetkami a perličkami. Všechno se třpytilo, dokonce i ozdoby do vlasů. V závěru dvacátých let se nosily korálkové a perličkové čapky s flitry.

Proměnou dvacátých let prošel i pohled na pracující ženu. Nejprve byly pracující ženy vnímány jako „druhá společenská třída“. Postupně se však ženám líbilo, že měly, co si vydělaly a nemusely čekat na to, co dostane od manžela či milence. S touto proměnou ženské role souvisela také jak jinak, další změna v odívání. Ženy odhalily kotníky a posléze lýtka. Sukně se zkracovaly až dosáhla kolen, aby se následně začala prodlužovat. Ženy si zkrátily i vlasy.

Styl vyjadřoval postoj k životu, samostatnost a emancipaci. Spojoval v sobě praktičnost, nadčasovost a modernu. Denní móda 20. let souzněla se zásadami demokracie a rovnoprávnosti. Jednoduchost a praktičnost tohoto stylu lze dát do souvislosti s funkcionalismem. Cenila se štíhlost a svěžest a mladá žena měla také vyzařovat sex-appeal. Diety a sport se staly běžnou součástí života. Sport umožnil dámám ukázat lidské tělo takové jaké je. Vzorem se staly vysoké a štíhlé ženy. Sportovat bylo moderní a ženy hrály tenis, golf, plavaly… Novinkou byla černá barva, kterou proslavila Coco Chanel. Do té doby byla černá barva považována za barvu smutku.

A na závěr?

Voskovec s Werichem prohlásili:

„Moderní žena sportuje, pracuje v kanceláři jako muži a má ruce k tomu, aby se tak nějak chlapsky rvala se životem, a ne proto, aby jí je muži líbali.“